Všechno, co existuje, v sobě nese energii. Slunce, které ráno vystupuje nad obzor. Voda, jež si hledá cestu mezi kameny. Strom, který po dlouhé zimě znovu obrůstá listím. Zvíře, které nás beze slov vycítí. Člověk, který vstoupí do místnosti a svou pouhou přítomností promění její atmosféru.

Žijeme ve světě, který je naplněn zvuky, slovy a neustálým proudem podnětů. Jsme zvyklí odpovídat, vysvětlovat, hodnotit a hledat řešení. Často máme pocit, že každé prázdné místo je třeba něčím zaplnit. A přesto právě v okamžicích, kdy všechno na chvíli utichne, můžeme zaslechnout to, co v běžném ruchu zůstává skryté.

Radost někdy přichází hlasitě. V podobě smíchu, dobré zprávy, setkání nebo chvíle, na kterou jsme dlouho čekali. Jindy je téměř nepostřehnutelná. Může se ukrývat v ranním světle, vůni čaje, pohledu zvířete, doteku milovaného člověka nebo v náhlém pocitu, že jsme právě tam, kde máme být.

Když vyslovíme slovo hojnost, mnozí si představí peníze, pohodlný domov a život bez finančních starostí. A není na tom nic nesprávného. Hmotné zabezpečení přináší svobodu, bezpečí a možnost rozhodovat o vlastním životě. Hojnost má však i podoby, které nelze uložit na bankovní účet.

Smrt patří k životu stejně neoddělitelně jako narození, a přesto o ní často mluvíme jen šeptem. Jako by samotné vyslovení tohoto slova mohlo přiblížit něco, před čím se snažíme chránit.

Jsou chvíle, kdy světlo nevnímáme pouze očima. Vstoupí do místnosti spolu s ranním sluncem, objeví se v pohledu druhého člověka nebo v nás náhle rozjasní něco, čemu jsme dlouho nerozuměli.