ENERGIE A VIBRACE

Všechno, co existuje, v sobě nese energii. Slunce, které ráno vystupuje nad obzor. Voda, jež si hledá cestu mezi kameny. Strom, který po dlouhé zimě znovu obrůstá listím. Zvíře, které nás beze slov vycítí. Člověk, který vstoupí do místnosti a svou pouhou přítomností promění její atmosféru.

Energie není pouze silou, díky níž se pohybujeme a jednáme. Je přítomná v růstu i zániku, v myšlence, která se rodí, ve vysloveném slově i v tichu, jež po něm zůstane.

Život není souborem oddělených bytostí a věcí. Je živým proudem, ve kterém se všechno neustále dotýká všeho.

Vibrace je způsob, jakým se energie dává poznat. Ne vždy jako zvuk nebo pohyb, který můžeme zachytit smysly. Často ji vnímáme jako celkové naladění člověka, místa nebo chvíle. Něco v nás se otevře, ztiší či nadechne. Jindy se stáhneme, aniž bychom ještě věděli proč.

Mysl potřebuje důkazy a vysvětlení. Vnitřní vnímání však někdy zachytí skutečnost dříve, než pro ni nalezneme slova.

Aura – prostor, ve kterém se setkáváme

Každá živá bytost přesahuje hranice svého viditelného těla. Jemné energetické pole, které ji obklopuje a prostupuje, označujeme jako auru. Náleží lidem, zvířatům, rostlinám i stromům – všemu, v čem proudí život.

Aura není nehybný obal. Je živá a proměnlivá stejně jako bytost, které náleží. Odráží její sílu, únavu, zdraví i to, čím právě prochází. U člověka se v ní otiskují také myšlenky, emoce, zkušenosti a záměry. To, co dlouho skrýváme ve svém nitru, proto nemusí zůstat skryté v naší přítomnosti.

Někteří lidé vnímají auru jako světlo či barvu. Jiní ji cítí jako teplo, chlad, jemný tlak nebo náhlou změnu atmosféry. Většina lidí ji nevidí, přesto její působení dobře zná.

Pocítíme, že za námi někdo stojí, ačkoli jsme neslyšeli jeho kroky. Přítomnost jednoho člověka nás uklidní, zatímco vedle jiného znejistíme dříve, než promluví.

Naše aury se mohou vzájemně dotýkat, prolínat a ovlivňovat již pouhou blízkostí.

Zvířata jsou s neviditelným pohybem světa spojena mnohem bezprostředněji než člověk. Jejich vnímání nezastavuje rozum ani potřeba všechno nejprve vysvětlit. Dokážou vycítit návrat blízkého člověka dříve, než jej spatří, poznají, kdo potřebuje jejich přítomnost, a od někoho jiného si bez zjevné příčiny zachovají odstup. Zachytí také jemné chvění a proměny země, které člověk dosud nevnímá, a svým neklidem ohlašují přicházející živelné katastrofy ještě předtím, než jejich blízkost rozpozná člověk.

Aura je tak jemným vyzařováním života – prostorem, v němž přestáváme být uzavřenými ostrovy a vstupujeme do vztahu s okolním světem.

Čakry – proudění životní energie

Jestliže aura vyzařuje naši energii do prostoru, čakry můžeme vnímat jako vnitřní centra, v nichž se životní síla přijímá, proměňuje a rozvádí. Nejsou oddělenými body, ale součástí jediného proudu, který spojuje tělo, duši a vědomí.

Sedm hlavních čaker tvoří cestu od země k duchovnímu rozměru člověka. U kořene této cesty stojí bezpečí, důvěra v život a schopnost být pevně přítomni ve vlastním těle. Výše proudí tvořivost, radost a schopnost prožívat. Následuje osobní síla, srdce otevřené lásce, hlas schopný vyslovit pravdu, vnitřní zrak intuice a nakonec vědomí, že náš život přesahuje pouze to, co dokážeme spatřit a uchopit.

Strach může oslabit pocit ukotvení. Nevyslovená bolest sevřít hrdlo. Zranění uzavřít srdce. Dlouhodobé popírání vlastní pravdy může způsobit, že ztratíme spojení sami se sebou.

Když se však k těmto místům obrátíme s pozorností, může se energie znovu dát do pohybu. Ne silou a ne předstíráním, že je vše v pořádku, ale pravdivostí.

Čakry nejsou pouhou mapou neviditelného těla. V jejich proudění se odráží vše, co prožíváme – naše pocity, myšlenky i vnitřní proměny.

Když se energie setkají

Carl Gustav Jung zachytil tuto proměňující sílu slovy:

"Setkání dvou osobností je jako kontakt dvou chemických látek: dojde-li k reakci, obě se promění."

Některý člověk v nás probudí klid, o kterém jsme ani nevěděli, že jej potřebujeme. Jiný se dotkne staré bolesti. Někdy potkáme někoho a máme pocit, jako bychom jej dávno znali.

Právě zde působí rezonance. Energie druhého člověka se dotýká toho, co v sobě již neseme. Laskavost může probudit naši vlastní něhu. Cizí strach zesílit skrytou nejistotu. Odvaha druhého připomenout sílu, na niž jsme zapomněli.

Rezonance nevytváří vždy něco nového. Často pouze rozezní to, co v nás dosud mlčelo.

Proto není každý nepříjemný pocit důkazem, že druhý člověk nese špatnou energii. Někdy se jeho přítomnost dotkla starého zranění v nás. Rozlišit, co skutečně přichází zvenčí a co se ozývá z našeho nitra, patří k nejjemnějším podobám sebepoznání.

Soucit nevyžaduje, abychom přebrali cizí bolest. Láska nevylučuje hranice.

Energie myšlenek a slov

Myšlenky, které opakovaně živíme, se postupně stávají vnitřním prostředím, v němž přebýváme. Neznamená to, že si člověk každou nemoc, ztrátu nebo těžkou událost přivolal svým myšlením. Život je hlubší a tajemnější než jednoduché návody o tom, že stačí myslet pozitivně.

Přesto záleží na tom, čemu dáváme pozornost. To, k čemu se každý den vracíme, v nás zakořeňuje a ovlivňuje způsob, jakým vidíme svět, rozhodujeme se a jednáme.

Stejnou sílu nesou slova. Mohou otevřít dveře, které byly dlouho zavřené, přinést útěchu nebo vrátit člověku důstojnost. Mohou však také zraňovat ještě mnoho let poté, co jejich zvuk utichl.

Slovo není pouhým zvukem. Nese myšlenku, záměr i něco z člověka, který je vyslovuje.

Proto není jedno, jak mluvíme s druhými ani jak hovoříme sami k sobě. Vnitřní hlas, kterému každý den nasloucháme, se stává energií domova, který nosíme uvnitř.

Energie míst

Atmosféru místa vytváří světlo, zvuky, půda, voda, rostliny i lidé, kteří jím prošli. Domov proto netvoří pouze zdi a předměty, ale také energie každodenních slov, doteků, mlčení a vztahů.

Nejsilněji můžeme tuto živost pocítit v přírodě. Když vstoupíme do lesa, nevstupujeme pouze mezi jednotlivé stromy. Ocitáme se v prostoru, v němž se kořeny dotýkají země, koruny přijímají světlo, voda proudí půdou a nesčetné bytosti společně vytvářejí jeden živý celek.

U řeky si vzpomeneme, že život potřebuje proudit. Vedle starého stromu pocítíme čas jinak než mezi zdmi. Na vrcholu hory na chvíli ustoupí naše každodenní starosti a my znovu zahlédneme širší prostor, do něhož patříme.

Proměna energie

Duchovní život však nespočívá v tom, že budeme za každou cenu vyzařovat radost a udržovat takzvané vysoké vibrace. Taková snaha by se mohla stát jen další maskou. Smutek, hněv ani strach z nás nedělají méně hodnotné bytosti. Také tyto energie přicházejí s určitým poselstvím.

Smutek může otevřít cestu k soucitu. Hněv ukázat hranici, kterou jsme dovolili překročit. Strach upozornit na místo, kde potřebujeme oporu. Bolest odhalit pravdu, před níž jsme dlouho zavírali oči.

Energie se proměňuje tehdy, když jí dovolíme projít. Co potlačujeme, zůstává sevřené. Co přijmeme do vědomí, může změnit svou podobu.

Vyšší vibrace neznamená ustavičnou radost. Může jí být také laskavost, opravdovost a odvaha zůstat přítomní u toho, co právě prožíváme.

Čemu dáváme svou energii

Každý den předáváme část své životní síly lidem, práci, vztahům, vzpomínkám, starostem a představám o budoucnosti.

Nemůžeme ovládat všechno, co k nám přichází. Můžeme si však všimnout, co dlouhodobě živíme, kam obracíme pozornost a vedle koho se naše síla obnovuje nebo vytrácí.

Možná potřebujeme více ticha. Možná pohyb, tvoření, přírodu nebo blízkost člověka, před nímž nemusíme nic předstírat. Obnovit energii neznamená pouze odpočinout si, abychom mohli znovu pracovat. Znamená to vrátit se k vlastnímu prameni.

To, čemu věnujeme svou energii, se stává součástí našeho života. A to, čemu ji přestaneme odevzdávat, nad námi postupně ztrácí svou moc.

Krátké zastavení

Na chvíli zavřete oči a obraťte pozornost k sobě.

Nevysvětlujte si, co právě cítíte, a nesnažte se to změnit. Všimněte si pouze dechu, napětí, tíhy, tepla nebo prostoru ve svém těle.

Potom se sami sebe tiše zeptejte:

• Kam dnes proudí nejvíce mé energie?
• Kde svou sílu ztrácím a kde se mi navrací?
• Jakou energii přináším do svého domova a vztahů?
• Čemu bych ji chtěl či chtěla věnovat vědoměji?

Nehledejte správnou odpověď. Možná přijde obraz, pocit nebo jediné slovo. Možná se neobjeví nic. Také ticho je řečí života.

Vnitřní a vnější svět nejsou dvě oddělené skutečnosti. To, co žije v nás, vstupuje do našeho okolí – a to, čím jsme obklopeni, se dotýká našeho nitra.

Tuto prastarou moudrost vyjadřuje Smaragdová deska, připisovaná Hermu Trismegistovi:

"To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře, a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole."

Energie, kterou vysíláme do světa, se neztrácí. Dotýká se života kolem nás a v různých podobách se vrací zpět k nám.

K dalšímu čtení

1. Omraam Mikhaël Aïvanhov: Člověk a jeho jemnohmotná těla a centra – aura, solární plexus, hara, čakry…
2. Barbara Ann Brennan: Ruce světla – Léčení a lidské energetické pole
3. Donna Eden: Energetická medicína – Vyrovnejte energii svého těla a získejte optimální zdraví, radost a vitalitu
4. Richard Gerber: Prevence a léčení nemocí vibrační medicínou – Základní kniha alternativní medicíny
5. David R. Hawkins: Moc versus síla
6. Lynne McTaggartová: Pole – Hledání skryté síly vesmíru
7. Milan Nakonečný: Smaragdová deska Herma Trismegista
8. T. Lobsang Rampa: Třetí oko
9. Rupert Sheldrake: Teorie morfické rezonance
10. Rudolf Steiner: Theosofie – Úvod do nadsmyslového poznání světa a určení člověka
11. Tři zasvěcenci: Kybalion – Studie o hermetické filosofii starého Egypta a Řecka
12. Penney Peirce: Frequency: The Power of Personal Vibration (v angličtině)