Energie a vibrace
Všechno, co existuje, v sobě nese energii. Slunce, které ráno vystupuje nad obzor. Voda, jež si hledá cestu mezi kameny. Strom, který po dlouhé zimě znovu obrůstá listím. Zvíře, které nás beze slov vycítí. Člověk, který vstoupí do místnosti a svou pouhou přítomností promění její atmosféru.
Energie není pouze silou, díky níž se pohybujeme a jednáme. Je přítomná v růstu i zániku, v myšlence, která se rodí, ve vysloveném slově i v tichu, jež po něm zůstane.
Život není souborem oddělených bytostí a věcí. Je živým proudem, ve kterém se všechno neustále dotýká všeho.
Vibrace je způsob, jakým se energie dává poznat. Ne vždy jako zvuk nebo pohyb, který můžeme zachytit smysly. Často ji vnímáme jako celkové naladění člověka, místa nebo chvíle. Něco v nás se otevře, ztiší či nadechne. Jindy se stáhneme, aniž bychom ještě věděli proč.
Mysl potřebuje důkazy a vysvětlení. Vnitřní vnímání však někdy zachytí skutečnost dříve, než pro ni nalezneme slova.
Aura – jemné vyzařování života
Každá bytost, v níž proudí život, přesahuje hranice svého hmotného těla. Lidi, zvířata, rostliny i stromy obklopuje a zároveň prostupuje jemné energetické pole. Toto vyzařování nazýváme aurou.
Aura není nehybným obalem. Pulzuje a proměňuje se spolu s bytostí, kterou obklopuje. Odráží její sílu, únavu, zdraví i to, čím právě prochází. U člověka se v ní otiskují také myšlenky, emoce, zkušenosti a záměry.
Jen někteří lidé dokážou auru kolem druhých bytostí skutečně spatřit – jako světelný obrys nebo barevné pole. Pro většinu zůstává očím skrytá, její přítomnost však mohou vnímat jiným způsobem: jako teplo, chlad, jemný tlak nebo náhlou změnu atmosféry.
Jemné spojení mezi lidmi není vždy omezeno jejich fyzickou blízkostí. Pocítíme, že za námi někdo stojí, ačkoli jsme neslyšeli jeho kroky. Chystáme se zavolat člověku, na kterého právě myslíme, a vtom zazvoní telefon – volá právě on. Otevřeme ústa, abychom vyslovili svou myšlenku, a druhý ji v témže okamžiku pronese. Přítomnost jednoho člověka nás uklidní, zatímco vedle jiného znejistíme dříve, než promluví.
V blízkosti druhého člověka se naše aury dotýkají a prolínají. Energie jednoho tak vstupuje do vnímání druhého.
Zvířata jsou s neviditelným pohybem světa spojena bezprostředněji než my. Jejich vnímání nezastavuje potřeba všechno nejprve pochopit a vysvětlit. Vycítí návrat blízkého člověka dříve, než ho spatří. Vyhledají toho, kdo potřebuje jejich přítomnost, a stejně přirozeně se vzdálí tam, kde cítí neklid nebo ohrožení. Zachytí i sebejemnější proměny přírodních sil a svým neklidem ohlašují blížící se živelné pohromy dříve, než je člověk rozpozná svými smysly nebo nejmodernějšími přístroji.
Čakry – proudění životní energie
Jestliže aura vyzařuje naši energii do prostoru, čakry můžeme vnímat jako vnitřní centra, v nichž se životní síla přijímá, proměňuje a rozvádí. Nejsou oddělenými body, ale součástí jediného proudu, který spojuje tělo, duši a vědomí.
Sedm hlavních čaker vytváří cestu od pevného spojení se zemí až k duchovnímu rozměru bytí. Její kořeny vyrůstají z pocitu bezpečí, důvěry v život a přítomnosti ve vlastním těle. Životní síla odtud stoupá k tvořivosti a radosti, prochází místem osobní síly a otevírá srdce lásce. Pokračuje k hlasu, který dokáže vyslovit pravdu, k vnitřnímu zraku intuice a nakonec k vědomí, že naše existence přesahuje vše, co lze spatřit a uchopit.
Strach může oslabit pocit ukotvení. Nevyslovená bolest sevřít hrdlo. Zranění uzavřít srdce. Dlouhodobé popírání vlastní pravdy může způsobit, že ztratíme spojení sami se sebou.
Když se však k těmto místům obrátíme s pozorností, může se energie znovu dát do pohybu. Ne silou a ne předstíráním, že je vše v pořádku, ale dalleko jednodušeji - pravdivostí.
Čakry nejsou pouhou mapou neviditelného těla. V jejich proudění se odráží vše, co prožíváme – naše pocity, myšlenky i vnitřní proměny.
Energie mezi lidmi
Carl Gustav Jung zachytil tuto proměňující sílu slovy:
"Setkání dvou osobností je jako kontakt dvou chemických látek: dojde-li k reakci, obě se promění."
Jsou lidé, jejichž přítomnost nás přímo hladí po duši a naplňuje vnitřní radostí, jako by nám byli blízcí odjakživa. Jiní v nás naopak bez jediného slova vyvolají neklid a nervozitu a jejich blízkost je nám nepříjemná, aniž bychom věděli proč.
Setkání dvou lidí začíná dříve, než padne první slovo. Každý do něj vnáší vše, co v sobě nese – otevřenost i obranu, něhu i strach, klid i nezhojenou bolest. Tatáž energie proto v každém rozezní něco jiného. Co jednoho povzbudí, může v druhém probudit odpor. Co jeden přijme jako laskavost, může druhý vnímat jako ohrožení. Ne proto, že by energie změnila svou podstatu, ale protože se dotkla jiného místa v lidském nitru.
Rezonance není pouhým otiskem energie druhého člověka. Utváří ji vzájemné působení toho, co vyzařuje on, a toho, co již neseme v sobě. Naše odezva proto nevypovídá pouze o druhém – vstupují do ní také vlastní zkušenosti, citlivost, zranění i nevědomé vzorce.
Proto není každý nepříjemný pocit důkazem, že druhý člověk nese špatnou energii. Někdy se jeho přítomnost dotkne starého zranění nebo v nás oživí důvěrně známé rodinné vzorce, s nimiž jsou spojeny strach, bolest či pocit ohrožení. Rozlišit, co skutečně přichází zvenčí a co se ozývá z našeho nitra, patří k nejjemnějším podobám sebepoznání.
Čím hlouběji rozumíme tomu, co se v nás při setkání s druhými odehrává, tím méně nás jejich energie nevědomě strhává. Dokážeme soucítit s cizí bolestí, aniž bychom ji přijali za svou, a čelit zlobě, aniž bychom jí dovolili zakořenit v našem nitru.
Nejvyšší a nejčistší ze všech energií je bezpodmínečná láska. Je pramenem samotné existence – z ní se rodí život a vyrůstá vše, co spojuje, hojí a dává našemu bytí smysl.
Energie myšlenek a slov
Myšlenky, které opakovaně živíme, se postupně stávají vnitřním prostředím, v němž přebýváme. Neznamená to, že si člověk každou nemoc, ztrátu nebo těžkou událost přivolal svým myšlením. Život je hlubší a tajemnější než jednoduché návody o tom, že stačí myslet pozitivně.
Přesto záleží na tom, čemu dáváme pozornost. To, k čemu se každý den vracíme, v nás zakořeňuje a ovlivňuje způsob, jakým vidíme svět, rozhodujeme se a jednáme.
Stejnou sílu nesou slova. Mohou otevřít dveře, které byly dlouho zavřené, přinést útěchu nebo vrátit člověku důstojnost. Mohou však také zraňovat ještě mnoho let poté, co jejich zvuk utichl.
Slova se rodí v našem nitru a jejich energie, ať pozitivní, či negativní, působí ven i dovnitř. Dotýká se těch, jimž jsou určena, a zároveň v nás posiluje to, z čeho vzešla – laskavost, nebo zášť, úctu či pohrdání, lásku stejně jako nenávist.
Každým vysloveným slovem dáváme najevo, co v sobě živíme, a zároveň rozhodujeme, čemu dovolíme v nás dále růst. Platí to i o slovech, která pronášíme sami k sobě. Vnitřní hlas, kterému každý den nasloucháme, se stává energií domova, který nosíme uvnitř.
Energie míst
Každé místo má vlastní vyzařování. Utváří je nejen krajina, světlo a zvuky, ale také vše, co se v něm odehrálo. Radost, bolest, láska i strach lidí, kteří jím prošli, prostupují jeho atmosféru ještě dlouho po jejich odchodu. Proto se někde nadechneme s lehkostí, zatímco jinde pocítíme tíhu, ačkoli o minulosti místa nic nevíme.
Stejně tak domov přijímá energii těch, kteří v něm žijí. Blízkost, porozumění a laskavost jej naplňují pocitem bezpečí; dlouhé napětí, nevyslovená bolest a chlad mezi lidmi z něj vytvářejí prostor, v němž se těžko dýchá i odpočívá. Domov proto nevytvářejí jen zdi a předměty, ale především to, co v něm den za dnem společně žijeme.
V přírodě vnímáme energii místa v její nejčistší podobě. Les nás přijímá do ticha, které není prázdné, ale naplněné životem. Pod korunami stromů se lidský čas zpomalí a mysl, navyklá všechno řídit, ustoupí hlubšímu řádu, jenž nepotřebuje naše vysvětlení.
Proud řeky uvolňuje to, co v nás příliš dlouho stálo. Vedle starého stromu pocítíme trvání přesahující délku jednoho lidského života. A na vrcholu hory, odkud svět znovu spatříme v jeho celistvosti, se mnohé z toho, co nás dole svíralo, vrátí do svých skutečných rozměrů.
Čemu dáváme svou energii
Každý den předáváme část své životní síly lidem, práci, vztahům, vzpomínkám, starostem a představám o budoucnosti.
Nemůžeme ovládat všechno, co k nám přichází. Můžeme si však všimnout, co dlouhodobě živíme, kam obracíme pozornost a vedle koho se naše síla obnovuje nebo vytrácí.
Někdy potřebujeme více ticha, jindy pohyb, tvoření, přírodu nebo blízkost člověka, před nímž nemusíme nic předstírat. Obnovit energii neznamená pouze odpočinout si, abychom měli sílu pokračovat v tom, co je třeba. Znamená to znovu vytvořit prostor pro všechno, co nás zevnitř oživuje.
To, čemu věnujeme svou energii, se stává součástí našeho života. A to, čemu ji přestaneme odevzdávat, nad námi postupně ztrácí svou moc.
Meditace energie a vibrací
Na chvíli zavřete oči a obraťte pozornost k sobě.
Nevysvětlujte si, co právě cítíte, a nesnažte se to změnit. Vnímejte pouze svůj dech a místa, v nichž se ozývá napětí, tíha, teplo či lehkost.
Potom se sami sebe tiše zeptejte:
- Dávám lásku, pozornost a péči také sobě?
- Jakou energii přináším do života druhých?
- Co mou životní sílu oslabuje a co ji obnovuje?
- Kam nyní svou energii směřuji a čemu ji chci věnovat vědoměji?
Nespěchejte na odpověď. Někdy přichází jako obraz či pocit. Jindy jako jediné slovo, které zaslechneme v rozhovoru, z rádia nebo z úst neznámého člověka. Přichází zdánlivě náhodně, přesto v nás zapadne na své místo s takovou přesností, že víme: právě toto jsme potřebovali slyšet. A jindy odpověď pomalu dozrává v tichu, až ji v jediném okamžiku prostě známe.
Odpověď sama však bývá teprve začátkem. Energie se proměňuje tehdy, když jí dovolíme projít. Co potlačujeme, zůstává v nás sevřené. Co přijmeme do vědomí, může změnit svou podobu.
Vnitřní a vnější svět nejsou dvě oddělené skutečnosti. To, co žije v nás, vstupuje do našeho okolí a dotýká se života kolem nás i celého vesmíru; to, čím jsme obklopeni, proniká do našeho nitra. Energie v tomto spojení neustále proudí – nic z toho, co vysíláme, se neztrácí, ale navrací se k nám.
Tuto prastarou moudrost vyjadřuje Smaragdová deska, připisovaná Hermu Trismegistovi:
"To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře, a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole."
Doporučená literatura
- Omraam Mikhaël Aïvanhov: Člověk a jeho jemnohmotná těla a centra – aura, solární plexus, hara, čakry…
- Barbara Ann Brennan: Ruce světla – Léčení a lidské energetické pole
- Donna Eden: Energetická medicína – Vyrovnejte energii svého těla a získejte optimální zdraví, radost a vitalitu
- Richard Gerber: Prevence a léčení nemocí vibrační medicínou – Základní kniha alternativní medicíny
- David R. Hawkins: Moc versus síla
- Lynne McTaggartová: Pole – Hledání skryté síly vesmíru
- Milan Nakonečný: Smaragdová deska Herma Trismegista
- T. Lobsang Rampa: Třetí oko
- Rupert Sheldrake: Teorie morfické rezonance
- Rudolf Steiner: Theosofie – Úvod do nadsmyslového poznání světa a určení člověka
- Tři zasvěcenci: Kybalion – Studie o hermetické filosofii starého Egypta a Řecka
- Penney Peirce: Frequency: The Power of Personal Vibration (v angličtině)