Citlivé vnímání mě provází odjakživa. Často jsem zachycovala i to, co zůstávalo nevyřčeno – jemné změny nálady, atmosféru místa či napětí mezi lidmi. Tato citlivost se ve mně postupně propojila s potřebou hledat hlubší souvislosti a porozumět jim.

Dnes ji nepovažuji za zvláštnost, ale za přirozenou součást sebe sama. Naučila jsem se jí důvěřovat a přijímat ji s respektem a pokorou.

Postupně jsem začala rozumět řeči obrazů a symbolů, naslouchat intuici a hledat spojení, která nemusí být na první pohled zřejmá. Blízká je mi příroda a její moudrost, ticho i jemné vedení Vesmíru. To vše se stalo součástí mého života i způsobu, jakým provázím druhé.

Nevěřím v jedinou správnou cestu ani v univerzální odpovědi. Každý člověk přichází se svou zkušeností a jedinečným způsobem, jakým nahlíží na svět. Proto při provázení vycházím především z toho, kým je a co právě prožívá.

Vím z vlastní zkušenosti, že minulost nelze jednoduše vymazat. Můžeme jí však postupně porozumět, přijmout ji a sami se rozhodnout, kým chceme být dnes.

Právě díky tomu jsem pochopila, jak důležité je, když člověk nemusí nic předstírat ani uspěchat a může se v klidu podívat na to, co skutečně potřebuje.

Do provázení vstupuji taková, jaká jsem – otevřeně, opravdově a bez naučených rolí, s úctou k hloubce lidského prožívání a k jedinečnosti každého člověka.

• Citlivost k tomu, co zůstává nevyřčené;
• Schopnost vnímat širší souvislosti;
• Respekt k osobnímu tempu a hranicím;
• Bezpečný prostor bez hodnocení a nátlaku.