Podstata hojnosti
Hojnost má mnoho podob. Je přítomná v dostatku času, pevném zdraví, důvěře, tvořivosti, blízkých vztazích, duchovním vhledu i příležitostech, které před námi otevírají nové cesty. Poznáváme ji také ve schopnosti přijímat, sdílet a radovat se z dobra, které vstoupilo do našeho života.
Hojnost nevypovídá pouze o tom, co člověk vlastní, ale také o jeho vnitřním nastavení. Někoho obklopuje hmotné bohatství, přesto žije v neustálém strachu, že o ně přijde. Jiný člověk může mít méně, a přesto dokáže vnímat krásu obyčejných okamžiků a vážit si toho, co mu bylo dáno. Hojnost začíná tam, kde se dostatek spojuje s vnitřní svobodou, vděčností a schopností přijímat i sdílet.
"Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš."
— Kazatel 11,1
Hojnost a peníze
Peníze jsou důležitou součástí života. Umožňují nám zajistit základní potřeby, vytvořit pohodlný domov, pečovat o zdraví, vzdělávat se, cestovat, rozvíjet své schopnosti a pomáhat druhým. Není třeba je odmítat ani předstírat, že na nich nezáleží.
Touha po finančním zabezpečení je přirozená. Potíž nastává teprve tehdy, když se peníze stanou jediným měřítkem hodnoty, úspěchu nebo lidské důstojnosti. Člověk pak může získávat stále více, zatímco pocit, že má dost, se mu stále vzdaluje.
Římský filozof Seneca napsal ve druhém z Listů Luciliovi:
"Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo touží mít stále více."
(volný překlad)
Senekova slova nezlehčují skutečnou chudobu. Obracejí naši pozornost k touze, která nezná hranice a nedovoluje člověku pocítit naplnění ani tehdy, když jsou jeho potřeby dávno zajištěny. Za přirozenou míru bohatství považoval nejprve to, co je nezbytné, a poté to, co je dostačující.
Peníze nám mohou usnadnit život a poskytnout větší volnost v rozhodování. Jejich smysl se však naplňuje tehdy, když slouží životu, nikoli když se život podřídí jejich hromadění.
Od nedostatku k dostatku
Pocit nedostatku nemusí vznikat pouze z toho, co skutečně nemáme. Někdy jej posiluje neustálé porovnávání, obava z budoucnosti nebo strach, že dostatek, který právě zakoušíme, nebude trvalý.
To, čemu věříme, ovlivňuje způsob, jakým nahlížíme na svůj život a jeho možnosti. Očekáváme-li neúspěch, snadno přehlédneme příležitost, zdráháme se přijmout pomoc nebo se zalekneme změny. Myšlenka, kterou dlouhodobě živíme svou pozorností, však postupně získává sílu. Proměňuje se v záměr, ovlivňuje naše rozhodnutí a skrze ně i skutečnost, ve které žijeme. Tak může vnitřní představa získat hmotnou podobu.
Neznamená to, že pouhá myšlenka dokáže odstranit každou překážku nebo že si člověk za období nedostatku může sám. Život každého z nás ovlivňují okolnosti, které nemáme zcela ve svých rukou. Přesto můžeme vědomě volit, čemu budeme dávat svou pozornost, důvěru a energii.
Vesmír nám nemusí přinést přesně to, po čem toužíme. Ve své moudrosti nám někdy nabídne něco, co přesahuje naše původní představy. Otevřeme-li se hojnosti, začneme rozpoznávat i cesty, které pro nás dříve zůstávaly skryté.
Lynne Twistová v knize Duše peněz rozlišuje mezi neustálou touhou mít více a vědomím dostatku. Prosperitu neodmítá. Připomíná však, že hojnost vyrůstá z důvěry, vděčnosti a ocenění toho, co již máme.
Vědomí dostatku neznamená ustrnout v tom, co máme, ani se vzdát svých přání. Hojnost v sobě nese odpovědnost využívat to, co nám bylo svěřeno, k vlastnímu rozvoji, uskutečňování smysluplných záměrů i k dobru, které přesahuje nás samotné.
Umění přijímat
O hojnosti často mluvíme jako o něčem, co bychom si přáli přivolat do svého života. Obvykle si pod ní představujeme především peníze a nepochybujeme, že ty bychom přijmout dokázali. Schopnost přijímat se však projevuje především v každodenních situacích, kdy se před tím, co k nám přichází, mnohdy nevědomě uzavíráme.
Někdy se zdráháme přijmout pomoc, protože nechceme být nikomu zavázáni. Pochvalu zlehčíme, protože sami plně nedoceňujeme svou hodnotu. Dar se snažíme okamžitě oplatit, abychom se zbavili pocitu dluhu, a odpočinek si dovolíme teprve tehdy, když máme pocit, že jsme si jej dostatečně zasloužili nebo nás k němu přiměje tělo. Toužíme po blízkosti, podpoře a ocenění, ale ve chvíli, kdy k nám přicházejí, se před nimi nevědomě uzavíráme.
Přijímat neznamená být pasivní ani čekat, že se o nás postará někdo jiný. Znamená to připustit, že nemusíme všechno zvládnout sami a že dobré věci nemusejí být pokaždé vykoupeny námahou, odříkáním nebo zásluhami.
Přijímat se učíme prostřednictvím zdánlivých maličkostí – pomoci, vlídného slova, příležitosti, peněz i chvíle klidu. Postupně tak opouštíme přesvědčení, že vše hodnotné musí být výsledkem pouze našeho vlastního úsilí, a otevíráme se i tomu, co nám život přináší bez našeho plánování.
Hojnost bytí
Erich Fromm v knize Mít, nebo být? rozlišuje dva způsoby lidského prožívání. Způsob "mít" se soustřeďuje na získávání, vlastnictví a kontrolu. Způsob "být" vyrůstá z živého vztahu ke světu, z lásky, tvořivosti, sdílení a opravdové přítomnosti.
Fromm tím neříká, že bychom se měli vzdát všeho, co vlastníme. Připomíná však, že svou vnitřní hodnotu nemůžeme vystavět pouze na věcech, postavení a výkonu. To, co máme, se může změnit nebo ztratit. To, co jsme rozvinuli ve svém nitru, nás provází v našich rozhodnutích, vztazích i způsobu, jakým prožíváme svůj život.
Blahobyt se proměňuje v hojnost tehdy, když život obohacuje, nikoli když se stane jeho jediným smyslem.
Krásný domov, peníze i rozvinuté schopnosti mohou podporovat život a uskutečňování smysluplných záměrů. Hmotná a vnitřní hojnost si nemusejí odporovat – ve správné míře se přirozeně doplňují.
Hojnost, která proudí
Vedle hmotného bohatství existuje i bohatství, které nelze vlastnit ani vyčíslit. Rodí se mezi lidmi ve chvíli, kdy jeden druhému věnuje svůj čas, pozorně mu naslouchá, předá mu svou zkušenost, osloví jej vlídným slovem nebo s ním zůstane v tiché blízkosti. Takové bohatství se sdílením nezmenšuje, ba naopak v souladu s vesmírnými zákony narůstá. Svůj nejhlubší význam nachází právě v setkání s druhým člověkem.
Libanonský básník Chalíl Džibrán v knize Prorok napsal:
"Dáváte jen málo, dáváte-li ze svého majetku. Teprve když dáváte sami ze sebe, dáváte skutečně."
(volný překlad)
Džibránova slova nám připomínají, že všichni jsme dárci i příjemci. Opravdové sdílení proto nevytváří nadřazenost ani dluh. Je setkáním, při němž každý přináší něco, co druhý právě potřebuje.
Dávat však neznamená rozdávat se bez hranic. Pokud druhým poskytujeme více, než si můžeme dovolit, může se za velkorysostí skrývat únava, strach z odmítnutí nebo potřeba být nepostradatelní.
Nechat hojnost proudit dál neznamená bezbřeze rozdávat sebe sama. Hojnost je proudem zdravého dávání a přijímání.
Hojnost a tvořivost
Tvořivost je sama o sobě jednou z podob hojnosti. Představivost a schopnost dát vzniknout něčemu novému jsou dary, které člověk dostává jako možnost, nikoli jako hotové dílo.
Rozpoznat vlastní vlohy je však pouze začátek. Jejich rozvinutí vyžaduje čas, vědomou práci a vytrvalost. Bez nich zůstávají jen nenaplněnými možnostmi. Teprve naším úsilím získávají konkrétní podobu a stávají se hodnotou pro nás i pro druhé.
Hojnost tedy nespočívá pouze v tom, co nám bylo dáno, ale také v tom, jak s tím naložíme.
Vděčnost bez popírání
Vděčnost bývá spojována s hojností, protože obrací naši pozornost k tomu, co je v životě již přítomné. Neměla by se však stát povinností ani přesvědčením, že musíme být spokojeni bez ohledu na to, co právě prožíváme.
Vděčnost za domov nevylučuje touhu po změně, stejně jako úcta ke zdraví neodstraňuje obavu z budoucnosti. Dostatek v jedné oblasti může existovat vedle prázdného místa v jiné.
Vděčnost neznamená přesvědčovat sebe sama, že nám nic nechybí. Znamená neztratit ze zřetele to, co nás nese, ani tehdy, když něco důležitého postrádáme.
Meditace hojnosti
Najděte si klidnou chvíli. Zavřete oči, několikrát se pomalu nadechněte a dovolte své mysli, aby se ztišila. Poté v duchu vyslovte prosbu:
"Prosím o jasnost a hlubší pochopení. Ať dokážu rozpoznat hojnost, která je v mém životě již přítomná, uvidět, čemu se dosud uzavírám, a pochopit, co mám rozvíjet a co skrze sebe nechat proudit dál."
Otevřete oči, připravte si papír a rozdělte jej na čtyři části.
Co mě nese
Zaznamenejte lidi, místa, vztahy, schopnosti a jistoty, o které se můžete opřít. Všímejte si i toho, co je ve vašem životě přítomné tak samozřejmě, že jste tomu přestali věnovat pozornost.
Co ke mně přichází
Zapište si pomoc, příležitosti, laskavost, podporu i nečekaná setkání, která k vám přicházejí od druhých nebo od života bez vašeho plánování a úsilí.
Co ve mně čeká na rozvinutí
Obraťte pozornost ke svým vlohám, vztahům a záměrům. Zaznamenejte vše, co ve vás dosud zůstává pouhou možností a čeká na váš čas, péči a vytrvalost, aby mohlo získat skutečnou podobu.
Čemu dovolím proudit dál
Zapište si, co chcete předat druhým. Vedle hmotné pomoci sem patří zkušenost, povzbuzení, vlídné slovo nebo věnovaný čas. Vnímejte přitom zdravou míru mezi otevřeností a tím, kolik ze sebe rozdáváte.
Položte před sebe celý papír a chvíli jej tiše pozorujte. Nesnažte se přesvědčit sami sebe, že máte vše, co potřebujete. Vnímejte svůj život v celistvosti – to, co vám schází, i hojnost, která je v něm již přítomná. Všimněte si, která část se naplnila snadno a kde zůstalo prázdné místo. Ani prázdné místo není selháním. Ukazuje oblast, která čeká na hlubší pochopení.
Na odpovědi nespěchejte ani se je nesnažte vytvářet rozumem. Některé se objeví během meditace, jiné dozrají později a přijdou jako záblesk v pravý okamžik. Skutečné pochopení v sobě nese i jasnost toho, co má následovat.
Nakonec v duchu poděkujte za pochopení, které k vám přišlo nebo teprve přijde, a ještě chvíli setrvejte v tichu.
K dalšímu čtení
- Lynne Twistová: Duše peněz – Získejme zpět bohatství našich vnitřních zdrojů
- Napoleon Hill: Myšlením k bohatství
- Deepak Chopra: Vytváření hojnosti
- Osho: Sláva, bohatství a ambice – V čem spočívá skutečný význam úspěchu?
- Erich Fromm: Mít, nebo být?
- Charles Eisenstein: Posvátná ekonomie
- Wallace D. Wattles: Jak zbohatnout
- Florence Scovel Shinnová: Hra života a jak ji hrát
- Joseph Murphy: Moc podvědomí
- Catherine Ponderová: The Dynamic Laws of Prosperity (v angličtině)
- Lewis Hyde: The Gift (v angličtině)
- Wayne Muller: A Life of Being, Having, and Doing Enough (v angličtině)