HOJNOST

Když vyslovíme slovo hojnost, mnozí si představí peníze, pohodlný domov a život bez finančních starostí. A není na tom nic nesprávného. Hmotné zabezpečení přináší svobodu, bezpečí a možnost rozhodovat o vlastním životě. Hojnost má však i podoby, které nelze uložit na bankovní účet.

Může mít podobu dostatku času, zdraví, důvěry, tvořivosti, blízkých vztahů i nových příležitostí. Projevuje se také schopností přijmout pomoc, radovat se z toho, co se podařilo, a dovolit si přát více bez pocitu viny.

Hojnost není pouze množství toho, co vlastníme. Je také způsobem, jakým dokážeme přijímat a užívat to, co k nám přichází.

Někdo může žít v hmotném blahobytu, a přesto jej provází obava, že o všechno přijde. Jiný má méně, ale dokáže vnímat krásu života a radovat se z toho, co mu život přináší. Skutečná hojnost proto nespočívá jen v tom, kolik máme, ale také v tom, zda to dokážeme přijímat a prožívat.

Hojnost a peníze

Peníze jsou důležitou součástí života. Umožňují nám zajistit základní potřeby, vytvořit bezpečný domov, pečovat o své zdraví, rozvíjet schopnosti a pomáhat druhým. Není třeba je odmítat ani předstírat, že na nich nezáleží.

Touha po finančním zabezpečení sama o sobě není problémem. Ten nastává teprve tehdy, když se peníze stanou jediným měřítkem hodnoty, úspěchu nebo lidské důstojnosti. Člověk pak může získávat stále více, zatímco pocit, že už má dost, se mu vzdaluje.

Římský filozof Seneca napsal ve druhém z Listů Luciliovi: 

"Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo touží mít stále více."

(volný překlad)

Senekova slova nezlehčují skutečnou chudobu. Obracejí naši pozornost k touze, která nezná hranice a nedovoluje člověku pocítit naplnění ani tehdy, když jsou jeho potřeby dávno zajištěny. Za přirozenou míru bohatství považoval nejprve to, co je nezbytné, a poté to, co je dostačující.

Peníze nám mohou přinášet bezpečí a svobodu. Samy však nedokážou určit okamžik, kdy už smíme být spokojeni.

Od nedostatku k dostatku

Pocit nedostatku nemusí vznikat pouze z toho, co skutečně nemáme. Někdy jej posiluje neustálé porovnávání, obava z budoucnosti nebo hluboce zakořeněné přesvědčení, že dostatek je určen pouze druhým.

To, čemu věříme, ovlivňuje způsob, jakým nahlížíme na svůj život a jeho možnosti. Pokud jsme přesvědčeni, že pro nás není dostatek možný, často přehlédneme příležitosti, odmítneme pomoc nebo se zalekneme změny, která by nás mohla přivést blíže k tomu, po čem toužíme. Víra v hojnost naopak otevírá vnitřní prostor, v němž si dovolíme přijímat, tvořit a vykročit vstříc novým možnostem.

Myšlenka, kterou dlouhodobě živíme svou pozorností, získává sílu. Přání se postupně proměňuje v záměr, záměr ovlivňuje naše rozhodnutí a ta mohou měnit skutečnost, ve které žijeme. Právě tak se neviditelné může stávat viditelným a vnitřní představa postupně získávat hmotnou podobu.

Neznamená to, že pouhá myšlenka dokáže odstranit každou překážku nebo že si člověk za období nedostatku může sám. Život každého z nás ovlivňují také okolnosti, které nemáme zcela ve svých rukou. Přesto však můžeme vědomě volit, čemu budeme dávat svou pozornost, důvěru a energii.

Vesmír nám nemusí přinést přesně to, co si představujeme. Když se však otevřeme možnosti hojnosti, můžeme začít rozpoznávat cesty, které pro nás dříve zůstávaly skryté.

Lynne Twistová v knize Duše peněz rozlišuje mezi neustálou touhou mít více a vědomím dostatku. Prosperitu neodmítá, ale připomíná, že skutečná hojnost může vyrůstat také z důvěry, vděčnosti a ocenění toho, co již máme:

"Skutečná hojnost vyrůstá z pocitu dostatku, nikdy z neustálé touhy mít více."

(volný překlad z anglického originálu)

Vědomí dostatku neříká, že už si nesmíme nic přát. Učí nás vnímat hodnotu toho, co již máme, a zároveň se s otevřeností obracet k tomu, co může teprve přijít.

Umění přijímat

O hojnosti často mluvíme jako o něčem, co bychom si přáli přivolat do svého života. Méně už si všímáme, zda jsme skutečně připraveni ji přijmout.

Někdy pomoc odmítáme, protože nechceme být nikomu zavázáni. Pochvalu zlehčíme, dar se snažíme okamžitě oplatit a odpočinek si dovolíme teprve tehdy, když máme pocit, že jsme si jej dostatečně zasloužili. Můžeme toužit po blízkosti, podpoře a ocenění, ale ve chvíli, kdy k nám přicházejí, se před nimi nevědomě uzavřeme.

Přijímat neznamená být pasivní ani čekat, že se o nás postará někdo jiný. Znamená to připustit, že nemusíme všechno zvládnout sami a že dobré věci nemusejí být pokaždé vykoupeny vyčerpáním.

Někdy hojnost nepřichází s něčím novým. Otevírá se ve chvíli, kdy dokážeme přijmout to, co k nám už dávno přichází.

Přijmout můžeme pomoc, vlídné slovo, příležitost, peníze i chvíli klidu. Učíme se tím důvěře i pokoře a poznáváme, že život nevytváříme pouze vlastním úsilím. Utvářejí jej také vztahy, okolnosti a dary, které jsme si nemohli předem naplánovat.

Hojnost bytí

Erich Fromm v knize Mít, nebo být? rozlišuje dva způsoby lidského prožívání. Způsob "mít" se soustřeďuje na získávání, vlastnictví a kontrolu. Způsob "být" vyrůstá z živého vztahu ke světu, z lásky, tvořivosti, sdílení a opravdové přítomnosti.

Fromm tím neříká, že bychom se měli vzdát všeho, co vlastníme. Připomíná však, že svou vnitřní hodnotu nemůžeme vystavět pouze na věcech, postavení a výkonu. To, co máme, se může změnit nebo ztratit. To, co jsme rozvinuli ve svém nitru, nás však provází v našich rozhodnutích i setkáních.

Blahobyt se stává skutečnou hojností tehdy, když podporuje život, nikoli když jej začne nahrazovat.

Můžeme mít krásný domov a skutečně v něm žít. Můžeme vydělávat peníze a vědět, k čemu nám mají sloužit. Můžeme rozvíjet své schopnosti, aniž bychom svou hodnotu poměřovali pouze výkonem. Hmotná a vnitřní hojnost si nemusejí odporovat – mohou se vzájemně doplňovat.

Hojnost, která proudí

To, co v životě dostáváme, nemusíme pouze shromažďovat. Můžeme dovolit, aby to skrze nás proudilo dál.

Nemusí jít jen o peníze. Sdílet můžeme čas, pozornost, zkušenosti, znalosti, povzbuzení i svou přítomnost. Hodnota mnoha darů se tím, že se o ně rozdělíme, nezmenšuje. Naopak se může prohlubovat.

Libanonský básník Chalíl Džibrán v knize Prorok napsal:

"Dáváte jen málo, dáváte-li ze svého majetku. Teprve když dáváte sami ze sebe, dáváte skutečně."

(volný překlad)

Džibránova slova nám připomínají, že všichni jsme nejen dárci, ale také příjemci. Opravdové sdílení proto nevytváří nadřazenost ani dluh. Může být setkáním, při němž každý přináší něco, co druhý právě potřebuje.

Dávat však neznamená rozdávat se bez hranic. Pokud druhým poskytujeme více, než si můžeme dovolit, může se za velkorysostí skrývat únava, strach z odmítnutí nebo potřeba být nepostradatelní.

Hojnost není bezbřehé rozdávání sebe sama. Je proudem, v němž má své místo dávání, přijímání i zdravá míra.

Hojnost a tvořivost

Hojnost vzniká také tam, kde člověk rozvíjí to, co v sobě nese. Schopnost, která zůstává dlouho nevyužitá, se může podobat skrytému prameni. Když jí však věnujeme pozornost a dovolíme jí růst, může postupně začít obohacovat nás i druhé.

Nemusí jít o mimořádné nadání. Hojností může být schopnost vytvářet bezpečný domov, pečovat o zahradu, naslouchat, učit, organizovat, léčit, opravovat věci nebo vnášet klid do obtížných situací.

Tvořivost neznamená pouze uměleckou činnost. Je to způsob, jakým svou vnitřní energii proměňujeme v něco skutečného – v práci, ve vztazích i v každodenním životě.

To, co rozvíjíme s pozorností a v čem nacházíme smysl, se může stát zdrojem hojnosti nejen pro nás, ale také pro svět kolem nás.

Blahobyt proto nemusí být jen výsledkem štěstí nebo náhody. Často se rodí ze spojení našich schopností, vytrvalosti, otevřenosti vůči příležitostem a ochoty převzít odpovědnost za vlastní život. Ne všechno můžeme ovlivnit, ale můžeme se učit dobře zacházet s tím, co nám bylo svěřeno.

Vděčnost bez popírání

Vděčnost bývá s hojností často spojována. Pomáhá nám znovu spatřit to, co jsme při soustředění na problémy přestali vnímat. Neměla by se však stát povinností ani způsobem, jak umlčet bolest.

Člověk může být vděčný za domov a přitom toužit po změně. Může si vážit svého zdraví, a přesto se obávat budoucnosti. V jedné oblasti může prožívat dostatek, zatímco v jiné pociťovat, že mu něco schází.

Skutečná vděčnost neříká, že je všechno dokonalé. Umožňuje nám vnímat dobré věci, aniž bychom popírali to, co potřebuje naši pozornost.

Vděčnost neznamená přesvědčovat sebe sama, že nám nic nechybí. Znamená neztratit ze zřetele to, co nás nese, ani tehdy, když něco důležitého postrádáme.

Čemu dáváme hodnotu?

Hojnost souvisí také s tím, čemu věnujeme svůj čas, energii a peníze. Každé takové rozhodnutí něco podporuje.

Můžeme si proto občas položit několik jednoduchých otázek:

• Co pro mě osobně znamená žít v hojnosti?
• Které formy bohatství už ve svém životě mám, ale přehlížím je?
• Kde si nedovoluji přijímat, přestože nemusím všechno zvládat bez pomoci?
• O co usiluji proto, že to skutečně potřebuji, a o co proto, že se porovnávám s druhými?
• Čemu chci věnovat svůj čas, schopnosti a prostředky?
• Co chci ve svém životě rozvíjet, aby to mohlo přinášet užitek také druhým?

Odpovědi se mohou v různých obdobích života měnit. Hojnost není neměnným stavem, kterého jednou provždy dosáhneme. Je to živý vztah k tomu, co máme, co potřebujeme a co jsme připraveni vytvářet.

Krátké zastavení

Připravte si papír a rozdělte jej na čtyři části.

Co mě nese.
Zaznamenejte lidi, místa, schopnosti a jistoty, o které se dnes můžete opřít.

Co ke mně přichází.
Vzpomeňte si na pomoc, příležitosti, laskavost nebo podporu, které možná přijímáte jako samozřejmost.

Co mohu rozvíjet.
Nemusí jít o velký plán. Může to být schopnost, vztah, nápad nebo něco ve vašem životě, čemu chcete věnovat více pozornosti.

Čemu mohu dovolit proudit dál.
Možná je to poděkování, povzbuzení, zkušenost, čas nebo konkrétní pomoc – něco, co můžete nabídnout, aniž byste překročili své vlastní hranice. 

Potom se na celý papír chvíli dívejte. Nesnažte se přesvědčit sami sebe, že máte vše, co potřebujete. Pouze si všimněte, že váš život netvoří jen to, co vám schází. Patří k němu také všechno, co vás nese, co k vám přichází, co ve vás může růst a čemu můžete dovolit, aby skrze vás proudilo dál.

Možná zjistíte, že hojnost není vzdáleným cílem, ke kterému se musíte jednou dostat. Některé její podoby už ve vašem životě tiše existují. Jiné čekají na vaši péči, odvahu a rozhodnutí.

Hojnost začíná ve chvíli, kdy dokážeme s úctou přijmout to, co máme, a zároveň se otevřít tomu, co může teprve vzniknout.

K dalšímu čtení

1. Lynne Twistová: Duše peněz – Získejme zpět bohatství našich vnitřních zdrojů
2. Napoleon Hill: Myšlením k bohatství
3. Deepak Chopra: Vytváření hojnosti
4. Osho: Sláva, bohatství a ambice – V čem spočívá skutečný význam úspěchu?
5. Erich Fromm: Mít, nebo být?
6. Charles Eisenstein: Posvátná ekonomie
7. Wallace D. Wattles: Jak zbohatnout
8. Florence Scovel Shinnová: Hra života a jak ji hrát
9. Joseph Murphy: Moc podvědomí
10. Catherine Ponderová: The Dynamic Laws of Prosperity (v angličtině)
11. Lewis Hyde: The Gift (v angličtině)
12. Wayne Muller: A Life of Being, Having, and Doing Enough (v angličtině)